Setkání s dílem Zdeňka Róna

Vilém Kmuníček

Poprvé jsem se o Zdeňku Rónovi dozvěděl až z nabídky dr. Vladimíra Wolfa, pozdějšího děkana Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové, že si mohu vybrat ke zpracování jako téma některé podkrkonošské spisovatele, a mezi nimi bylo jméno mně naprosto neznámé. I napadlo mne, že o známých toho už jistě bylo napsáno dost a smysl má objevit jméno dosud nezpracované.

Tak se stalo, že jsem se začal zaobírat dílem Zdeňka Róna. Měl jsem štěstí – skoro celé bylo dostupné v brněnské Univerzitní knihovně, a tak jsem mohl napsat obsažnější článek jako přehled Rónova díla a na jeho základě i kratší popularizaci pro časopis Krkonoše.

Nepřemýšlel jsem zpočátku o tom, jak se stalo, že Zdeněk Rón mohl uniknout pozornosti literární historie. Dnes už to vím. Jako ruralista a vůbec vším svým založením se zkrátka komunistům nehodil do krámu, a tak se rozhodli jej z dějin české literatury vymazat. Po celých 40 let se o něm oficiálně mlčelo. Proto nesmíme zapomenout na statečnou vysockou připomínku Rónova výročí paní učitelkou Hnykovou v roce 1959. Vysocký literární večer ke 100. výročí Rónova narození 30. července 1989 pak byl po dlouhé pauze druhým připomenutím jeho života a díla. Ukázalo se, že jestliže zmizel z paměti národa, nezmizel z paměti Vysočáků, kteří přinejmenším znají jeho román Větrov o požáru a znovuzrození Vysokého roku 1834. Rónova dcera Jasněnka a jeho zeť Jaroslav Kohout tehdy přednesli vzpomínku na Zdeňka Róna, z dochované gramofonové desky jsme mohli slyšet Rónův hlas a Mistr Vladimír Doležal připomenul jeho kouzelnou poezii milostnou ze sbírky K pramenům.

Se vzpomínkou Jasněnky Kohoutové-Rónové a se zmíněným přehledovým článkem jsme se posléze zúčastnili literární soutěže Šrámkova Sobotka, kde vzpomínka získala čestné uznání a článek třetí místo.

Tento článek a tato vzpomínka se později, s nástupem moderní informační technologie po pádu komunismu, staly základem internetové stránky, kterou lze snadno najít ve vyhledávači, když zadáte sousloví Zdeněk Rón, jinak také na adrese zdenek.ron.sweb.cz. Na tomto webu se nabízí v podstatě vše, co jsme při hledání Zdeňka Róna našli.

Od této stránky potom vedla přímá cesta ke knize, kterou jsme právě vydali. Proč se jmenuje „V mých kalužích se Bůh svým nebem zhlíží“? Tak se totiž o svém díle v jedné básni ze sbírky K pramenům bezděčně vyslovil sám Zdeněk Rón, a myslím si, že opravdu výstižně. Tento verš nám souzní s Rónovou skromností, ale zároveň připomíná, že Rón může být na své původem regionální dílo právem hrdý.

Jako všechny dosud zmíněné i nezmíněné rónovské aktivity také naše kniha si vytkla coby svůj hlavní úkol vrátit Zdeňka Róna znovu do hry. Jeho práce jsou dnes dostupné jen sem tam v domácích knihovnách, antikvariátech a některých knihovnách veřejných. Vydávání jeho prací skončilo rokem 1948, likvidací 2. vydání románu Větrov ve stoupě. Tento dluh na své splacení dosud čeká.

V Rónově díle se skutečně Bůh svým nebem zhlíží, ať jsou to povídky plné soucitu s trpícím člověkem, román Průvan v podhoří, líčící život v Podkrkonoší za 1. světové války a po ní, ruralistický román Jaro a prameny, román Radost na světě o tom, jak lze industrializací vysvobodit z bídy Podkrkonoší, a v neposlední řadě pak čtenářsky vděčné příběhy strýčka Ondřeje Jasno na horách a Od jara do jara. Nesmíme zapomenout ani na verše sbírky K pramenům a už uvedený román Větrov. O všech těchto Rónových textech a mnoha dalších vám chce dát zprávu a představu kniha, jíž je věnováno toto setkání.