Ing. Zdeněk Rón se narodil v rodině truhláře a písmáka Františka Róna ve Vysokém nad Jizerou 23. května 1889 a v témž starém podkrkonošském městě zesnul 13. července 1948. Vedle jeho vodohospodářského zaměstnání mu byl hlavním zdrojem pro často velmi zdařilé povídky, ale i pro jeho dramata, romány a básně rodný kraj pod Krkonoši. Děje svých prací vkládá nejen do první poloviny dvacátého století, ale i do století bezprostředně předcházejícího, neboť to bylo právě ono jeho rodné „seculum“, ale navíc to byl i věk, z jehož hlubin se mu dostávalo mnohého námětu nejen v příbězích jeho rozsáhlého příbuzenstva. Již dlouho jeho díla nevycházejí a zachovalo se jich jen omezené množství ve veřejných knihovnách světa, ale ve své době přicházela do rukou čtenářů často v několika vydáních. Jeho dílo bývá řazeno do venkovské literatury, tedy do ruralismu, který ukazoval na důležitý vztah k půdě a krajině, často té rodné. Zdeněk Rón se snažil však též o smír moudrosti starých rolníků a řemeslníků s novými podněty techniky a jinými proměnami světa, obvykle z pohledu hluboké víry v Boha, nikoliv však násilně zdůrazňované. Jeho dílo však neobsahuje jen radostné příklady, ale i trpkou skutečnost, zvláště podhorského a horského živobytí. Ovšem i popsané pády některých postav jsou v tradici dobrého příkladu, tedy exempla, zdrojem poučení, ať v odstrašení od zhoubné cesty, ať v naznačení východisek. Takovým křesťanským východiskem jest i přijetí životních nesnází do úplnosti života. Též v jeho dílech zůstává v dobré evropské tradici dobrá smrt přirozenou součástí života a před zlou varuje. Zvláště rád užívá postavy různých moudrých rádců a vypravěčů, k nimž se snad svým povzbudivým dílem též mnohdy zařadil. Nejvíce o Zdeňku „Rónoji“ prozrazuje samo jeho dílo, které potlačovala zvláště zlobná tyranie po roce 1948. Tehdy nebyla přijatelna ani ta jeho část, kterou zvláště výrazně zastupuje skorobudovatelský román Radost na světě (obě známá vydání v roce 1938) o vzniku elektrárny na místě pověrečně považovaném za prokleté, neboť jeho pojetí vychází z úcty k Bohem danému daru tvůrčí svobody člověka. Mírou výsledků tohoto lidského snažení mu pak není zadostiučinění třídní či jiné nenávisti, ale jejich pokud možno skutečná prospěšnost každému jednotlivému člověku, vyvěrající z účinné lásky k bližnímu. Na rozdíl od ostatních ruralistů, s nimiž se dožil zkázonosného převratu v únoru roku 1948, unikl svojí časnou smrtí jejich neblahým osudům v následujících letech, kdy smyšlená obvinění tyto opěvovatele pravdivého selství často zahnala i za mříže a do jiných potupných životních osudů.